Origoš barvy na Tráboše

Krásný den kutilové,

Trabant. Legendární dvoutakt, který nešlo přeslechnout – ani přehlédnout. Pamatuju si, to bylo ještě na střední škole, jak měl jeden můj kamarád Ondra doma asi 4 trabanty po dědovi. Dlouho mě ukecával, abych se z Karlína jela podívat k němu na dědinu do (Poček) čti Počernic, že mě vyveze károu. To jsme ještě ani jeden neměli řidičák a ani rozum.

Bylo to fakt super - v půlce spanilé jízdy trabant chcípl, i napojili jsme ho tuzemákem neboť byl levnější než benzín a jelo se dál. Doteď si pamatuju, jakou měl barvu a když se stane, že někdo příjde a ptá se po hnědé barvě na tráboše, tak mi to vykouzlí úsměv na tváři... :-)

Jsem ráda, že tohle čte moje mamka až zpětně...

Tráboši jsou láska

V dobách NDR to nebylo jako dnes – „Jakou barvu chcete?“ byla spíš řečnická otázka. Trabanty se lakovaly v několika málo odstínech, které se často řídily heslem „co továrna zrovna měla“. I tak se ale dá dohledat poměrně široká paleta odstínů, nejznámější za mě třeba:

Delphingrau – ikonická šedomodrá barva
Papyrusweiß – taková šedo-béžová

Baligelb - žabí zelinkavá
Panamagruen – taková skoro až šik khaki
A později v 80. letech přibyly i zářivější tóny jako Indianarot, Monsungelb nebo Kristallblau.

Sprej 2K s tužidlem Trabant Baligelb

Epoxidový základ pod autolak 

Barva na Trabanta  Kristallblau

Exotika v NDR

Trochu mě překvapilo, že se některé odstíny jmenují na svou dobu dost exoticky - jako třeba Baligelb (balijská žlutá)... po divokém googlení jsem zjistila, že tyhle "divočejší odstíny" tvořily teda jen 8% produkce, protože se moc neprodávaly a exotická jména jim byla dávána proto, aby majitelům dodávaly pocit unikátnosti a nádech dálav...Jelikož za hranice se v té době moc nemohlo, soudruzi přivezli exotiku k lidu. 

Jinak celkově byla nejoblíbenější barva nečekaně bílá, šedá, světle modrá a taková ta vyblitě hnědá (doufám, že oceňujete moji přesnou terminologii ????).